NOČNÍ MYŠLENKOVÉ POCHODY ANEB JÁ JSEM MARK SPOTYX

11.07.2022

Byla to jednou taková ta průměrná až nudně strávená podvečerní neděle o samotě normálním nic neděláním pěkně doma v teplíčku. Vypnul jsem a zanevřel jsem nad svými zájmy. Prostě veget párek aneb káva, rádio a neotravuj. Jako klasicky každý pracující člověk ve fabrice, pakliže někdy jako já jste nuceni pracovat na třísměnný provoz. Měl jsem zakódováno, že musím jít brzo spát. Čekalo mě přece započnout skvělé pondělní ráno, ranním vstáváním na ranní směnu. Většinou ostatní dny nemám takový problém, ale to pondělí, to je velký problém. Protože jsem se hodně rychle aklimatizoval na víkendovou svobodu.

Moje volba kdysi v minulosti byla čistě jasná. "Budu bydlet na vesnici, ať mám klid od velkoměsta", s čímž jsem si absolutně neuvědomil, že si musím kolikrát přivstat a většinou v pondělí se mé přání mění na "Škoda, že nebydlím do prdele ve městě".

Vyčistit zoubky, upravit vlásky, voholit knírka, nachystat si snídani, nachystat si věci a v neposlední řadě před prvním krokem odchodu na autobus vykonat nutnou potřebu vyprázdnění. Což se z osmdesátí procent nepovede. Většinou se stává, že ranní sraní mě chytne dvě minuty před příjezdem autobusu a pak, když hrozně spěchám do práce, slýchávám od různých lidi, že se snad těším do práce nebo co. Brácho, absolutně nevíš, co se ve mně odehrává. A to jen podotýkám, že co se týče pondělního rána, tak nestihnu polovinu věcí, protože odkládám budík na neurčito. Tedy přesněji řečeno do doby, než se ze vstávání stane triatlon. 

Považuji se za celkem pozitivně naladěného člověka, ale v pondělní ráno? Radši na mě nemluv, lépe ani nedýchej. Jsem nevyspaný, otrávený a tenhle trend nálady trvá minimálně do pondělního odpoledne, protože se mi po obědě znovu otvírá držka. A tak mám většinou pondělky.

Nicméně vraťme se radši ke skvělé nudné neděli. Prostě jsem si tak ležel s tím, že jsem připravený jít do hajan. Zavíral jsem oči a hlavou mi proběhly první myšlenkové pochody:

"Odpočatí šéfové, mě budou znovu jebat za totální kokotiny."

"Doufám, že Jiří nebude nic plácat o králíkách, to by mě mrdlo."

"Chce se mě chcát."

"To vydržíš, vole."

"Ty vole, já neusnu."

"Ne... Nevydržím to! Musím jít."

A následně jsem se celou noc převracel z jedné strany postele na druhou, jak prázdný bezvládný sud od piva. Furt něco tížilo moji hlavu, jedna myšlenka za druhou, něco v podvědomí mě hryzalo. Připadal jsem si, že mám migrénu, ale co je to vůbec migréna? Měl jsem ju někdy? Já ti kurva nevím a dál jsem se snažil hledat prestižní polohu k usnutí. Ou a povedlo se!

Vůbec mě pak netížilo zjištění, že jsem spal pouze hodinu a půl. Probudil jsem se z čista jasna ve dvě hodiny ráno s nápadem jako svině. To bylo prostě blik a už jsem byl na nohou. Nápad se zaměřoval s cílem na vylepšení blogu. Připadalo mi, jak kdyby mi někdo, něco vyššího vnuknulo tuhle myšlenku a zároveň mě to řeklo začni kurva makat! Ty vole, mně to i myslí, pomyslel jsem si a vstal jsem statečně z postele. Bezvýhradně jsem začal konat plány a tohle je vlastně zrod toho, kdy jsem začal tvořit svoji značku. Bez toho, abych od někoho něco okoukal, nebo něco kopíroval a podobně.

Což mě samozřejmě přes ne-spánek vůbec nevadilo, ba naopak mě to naplňuje ještě dnes. Snažil jsem se zachovat chladnou hlavu a chtěl jsem plně pochopit své podvědomí. Co mi chce říct? Zavřel jsem oči a následoval jsem své pocity a instinkt. Otevřel jsem tak svůj palác myšlenek a začal jsem vymýšlet nový koncept blogu.

Napadlo mě, že budu pán Skvrnitý, v překladu Mr. Spottyx. Ve smyslu, že každá skvrna v našem nitru má svůj specifický příběh, ať už je to nějaký cíl, sen nebo blbost z minulosti. Ano, tohle má potenciál rozvíjet se dál. Různými čmáranicemi na papíře jsem pokračoval dále, ale přišlo mi, že vystupovat pod jménem Mr. Spottyx je takový blbý. Chtěl jsem něco víc originálního, aby to mělo patřičný zvuk.

Ptal jsem se sám sebe.... Které nebo jaké jméno by nejlépe mohlo reprezentovat můj blog a moji osobnost? V té době jsem sledoval seriál Moon Knight od Marvelu, kde vystupuje schizofrenní hrdina, s mnoha osobnostmi a jedním z nich je Marc Spector. A najednou přišlo prozření, a tak mě napadlo, že budu Mark. Proč takhle? Protože, když jsem předtím vystupoval pod jakýmkoliv blogem, který jsem kdy vytvořil, byť to mělo chvilkového trvání, tak jsem dával do popředí své jméno.  A tak jsem si řekl, že i když vedu dost samotářský život, musím své jméno chránit i kvůli rodině.

Mám blog s jasným konceptem, že každá skvrna má svůj vlastní příběh a já těch puntíků nebo skvrn mám na sobě víc než dost. Jsem doslova poskvrněn příběhy a nápady. Bude to taková místy ujetá cesta podivna, cesta plnění snů, a hlavně cesta Marka Spotyxe.vTěší mě! A jen dodatek. Co se týče pondělků, vstává se mi mnohem lépe.